Daniel

@born.91

klimadaniel@gmail.com

+420 773 910 625

Když se z koloniálu stal concept store

Do berlínského Voo Store zamíří většina lidí kvůli oblečení. Jenže na podobných místech člověk nekupuje pouze jednotlivé produkty. Přichází se podívat, co obchod vybral a jaký svět z toho dokázal sestavit. Voo proto nabízí oblečení, kosmetiku nebo tenisky, a také vlastní kavárnu a grocery nabídku. Vedle módy, časopisů a vůní se tu objevují naturální vína, organické potraviny a rajčatová omáčka. A nikoho už nepřekvapí, že si na jednom místě koupí kabelku, svíčku a něco k večeři. Všechno totiž vybíral někdo se stejným vkusem. Voo Deli samo svou nabídku popisuje jako kurátorovaný výběr naturálních vín, organických potravin a produktů od lokálních i nezávislých výrobců. Za deset i tisíc eur si lze odnést různě velkou část stejného světa. Když člověk z Voo odchází s omáčkou, solí nebo olejem, pravděpodobně to není tím, že mu doma došly.

Ve Voo i obecně v Berlíně působí toto propojení přirozeně. Posun ve vnímání potravin je ale vidět i v Praze. Zrovna jsem se totiž vrátil z Casa Borzoi. Malého obchodu v Dejvicích, zaměřeného na výběr potravin, nápojů a věcí, které prostě chcete mít v kuchyni. A kdyby se. vám nechtělo do Dejvic, stavte se v Biskupovi. Po nákupu odejdete se signifikatní zelenou taškou, se kterou se budete cítit, jako kdybyste vyšli z butiku. Jestli supermarkety vznikly, aby nabízely šíři, nové koloniály nabízejí výběr.

Móda už nemá monopol na vkus

Jídlo vždycky vypovídalo o tom, kdo jsme. Stačí se podívat, jak se v historii zobrazovaly královské hostiny. Dnes se ale podle mě význam potravin posouvá ještě dál. Highsnobiety ve svém reportu o status economy popisuje, jak móda přišla o monopol na vyjadřování vkusu a kulturní znalosti. Postavení se dnes ukazuje cestováním, návštěvou restaurací, wellness, používáním konkrétní kosmetiky nebo právě potravinami. V průzkumu mezi 730 členy kulturně orientovaného publika Highsnobiety označilo 71 procent respondentů jídlo a pití za formu lifestyle výrazu nebo nového kulturního kapitálu. Tři čtvrtiny zároveň souhlasily, že některé food & drink značky nejsou jen něčím ke spotřebě, ale součástí širšího kulturního světa.

To, co ještě před pár lety plnily tenisky nebo kabelky, dnes může zastoupit olivový olej, plechovka sardinek nebo láhev aperitivu. Nejsou to produkty, které se před ostatními schovávají. Když víte, kde a co nakoupit a ideálně také jak to použít, stává se to důkazem, že se orientujete. Jde tu víc o znalost kontextu, než pouze o cenu produktu. Kuchyňská linka a jídelní stůl se tak stávají dalšími plochami, na kterých vystavujeme svůj vkus.

Móda už nemá monopol na vkus

Jídlo vždycky vypovídalo o tom, kdo jsme. Stačí se podívat, jak se v historii zobrazovaly královské hostiny. Dnes se ale podle mě význam potravin posouvá ještě dál. Highsnobiety ve svém reportu o status economy popisuje, jak móda přišla o monopol na vyjadřování vkusu a kulturní znalosti. Postavení se dnes ukazuje cestováním, návštěvou restaurací, wellness, používáním konkrétní kosmetiky nebo právě potravinami. V průzkumu mezi 730 členy kulturně orientovaného publika Highsnobiety označilo 71 procent respondentů jídlo a pití za formu lifestyle výrazu nebo nového kulturního kapitálu. Tři čtvrtiny zároveň souhlasily, že některé food & drink značky nejsou jen něčím ke spotřebě, ale součástí širšího kulturního světa.

To, co ještě před pár lety plnily tenisky nebo kabelky, dnes může zastoupit olivový olej, plechovka sardinek nebo láhev aperitivu. Nejsou to produkty, které se před ostatními schovávají. Když víte, kde a co nakoupit a ideálně také jak to použít, stává se to důkazem, že se orientujete. Jde tu víc o znalost kontextu, než pouze o cenu produktu. Kuchyňská linka a jídelní stůl se tak stávají dalšími plochami, na kterých vystavujeme svůj vkus.

Móda už nemá monopol na vkus

Jídlo vždycky vypovídalo o tom, kdo jsme. Stačí se podívat, jak se v historii zobrazovaly královské hostiny. Dnes se ale podle mě význam potravin posouvá ještě dál. Highsnobiety ve svém reportu o status economy popisuje, jak móda přišla o monopol na vyjadřování vkusu a kulturní znalosti. Postavení se dnes ukazuje cestováním, návštěvou restaurací, wellness, používáním konkrétní kosmetiky nebo právě potravinami. V průzkumu mezi 730 členy kulturně orientovaného publika Highsnobiety označilo 71 procent respondentů jídlo a pití za formu lifestyle výrazu nebo nového kulturního kapitálu. Tři čtvrtiny zároveň souhlasily, že některé food & drink značky nejsou jen něčím ke spotřebě, ale součástí širšího kulturního světa.

To, co ještě před pár lety plnily tenisky nebo kabelky, dnes může zastoupit olivový olej, plechovka sardinek nebo láhev aperitivu. Nejsou to produkty, které se před ostatními schovávají. Když víte, kde a co nakoupit a ideálně také jak to použít, stává se to důkazem, že se orientujete. Jde tu víc o znalost kontextu, než pouze o cenu produktu. Kuchyňská linka a jídelní stůl se tak stávají dalšími plochami, na kterých vystavujeme svůj vkus.

Od anonymního regálu zpět k lidem


Masový retail postupně oddělil zákazníka od konkrétního výrobce. Nabídl obrovský výběr, standardizovanou kvalitu, nízké ceny a úsporu času. Výměnou za to se většina vztahů kolem jídla stala anonymní. Lokální trhy tuto vzdálenost částečně zmenšují. A nové food značky na podobný princip navazují, ale přidávají e-shop, sociální sítě a možnost být dostupné i jindy než v sobotu od osmi do dvou. Jejich komunikace často vypadá jinak než u značek z mass marketu. Častěji vidíme zakladatele nebo zakladatelku. Vysvětluje se receptura, způsob přípravy, původ surovin nebo zkušenost, ze které produkt vznikl. Cílem je vytvořit důvěrnější vztah.


Tím vším se mění i role koloniálu. Ze zprostředkovatele zboží se stává někdo, kdo posiluje důvěru mezi zákazníkem a výrobcem. Těžko budete osobně znát všechny výrobce olejů, solí a omáček. Znát místní obchod a důvěřovat jeho výběru se ale zvládnout dá. Věříte tomu, že rešerši dodavatelů udělal za vás. A naopak se těšíte, co dalšího zde objevíte.


Lokálnost tu navíc nemusí znamenat, že všechno vzniklo dvacet kilometrů od obchodu. Může znamenat také sociální blízkost. Znáte člověka, který obchod vede, a věříte jeho selekci, i když produkt přicestoval z druhého konce Evropy. Je to starý dobrý model nakupování „od souseda“. Jen s e-shopem, Instagramem a newsletterem navíc.

Obchod, jehož produktem je výběr

Nové koloniály a grocery concept stores popírají princip co nejširšího výběru. Stačí nabídnout tři olivové oleje a naznačit, že dál už hledat nemusíte. Hodnotou obchodu je jeho selekce, jeho směr a koncept.

Pop Up Grocer v New Yorku staví svou nabídku na objevování nových značek. Funguje skoro jako fyzický feed nových food & drink produktů. Neprodává jen to, co zákazník už zná. Dává mu důvod přijít zjistit, co ještě nezná. Obchod svou roli popisuje přímo jako „discovery, not just shopping“. Do nabídky vybírá nové produkty nezávislých značek podle složení, originality i vzhledu obalu.

Big Night pracuje s trochu jinou logikou. K prodeji konzerv, omáček a snacků přidává talíře, sklo, ubrusy, dekorace a dárky. Nekupujete si jen zásoby. Kupujete si konkrétní scénář, jak bude vaše večeře vypadat. A je tu poměrně velká šance, že to bude jako z Pinterestu. Stanete se hostitelem, od kterého se nikomu nechce pryč. Big Night samo sebe označuje za obchod pro večeře, večírky a dinner parties. Produkty vybírá tak, aby zákazníkovi pomohly připravit jídlo, prostřít stůl nebo uspořádat večer doma.

Další variantou je Meadow Lane v Tribeca. Kombinuje připravená jídla, kávu, pečivo, čerstvé produkty, kurátorované pantry essentials a květiny. Je to současná verze sousedského obchodu, jen navržená pro zákazníka, který očekává, že i sousedský obchod bude mít vlastní vizuální identitu.

Každý z těchto obchodů používá kategorii potraviny/grocery trochu jinak. Jeden prodává objevování, druhý představu dokonalé večeře a třetí moderní verzi sousedského obchodu. Společné mají to, že prodávají důvěru ve svůj výběr. V supermarketu musí neznámá značka zákazníka přesvědčit sama. V kurátorovaném obchodě za ni část práce udělá už její přítomnost na regálu.

Od anonymního regálu zpět k lidem


Masový retail postupně oddělil zákazníka od konkrétního výrobce. Nabídl obrovský výběr, standardizovanou kvalitu, nízké ceny a úsporu času. Výměnou za to se většina vztahů kolem jídla stala anonymní. Lokální trhy tuto vzdálenost částečně zmenšují. A nové food značky na podobný princip navazují, ale přidávají e-shop, sociální sítě a možnost být dostupné i jindy než v sobotu od osmi do dvou. Jejich komunikace často vypadá jinak než u značek z mass marketu. Častěji vidíme zakladatele nebo zakladatelku. Vysvětluje se receptura, způsob přípravy, původ surovin nebo zkušenost, ze které produkt vznikl. Cílem je vytvořit důvěrnější vztah.


Tím vším se mění i role koloniálu. Ze zprostředkovatele zboží se stává někdo, kdo posiluje důvěru mezi zákazníkem a výrobcem. Těžko budete osobně znát všechny výrobce olejů, solí a omáček. Znát místní obchod a důvěřovat jeho výběru se ale zvládnout dá. Věříte tomu, že rešerši dodavatelů udělal za vás. A naopak se těšíte, co dalšího zde objevíte.


Lokálnost tu navíc nemusí znamenat, že všechno vzniklo dvacet kilometrů od obchodu. Může znamenat také sociální blízkost. Znáte člověka, který obchod vede, a věříte jeho selekci, i když produkt přicestoval z druhého konce Evropy. Je to starý dobrý model nakupování „od souseda“. Jen s e-shopem, Instagramem a newsletterem navíc.

Obchod, jehož produktem je výběr

Nové koloniály a grocery concept stores popírají princip co nejširšího výběru. Stačí nabídnout tři olivové oleje a naznačit, že dál už hledat nemusíte. Hodnotou obchodu je jeho selekce, jeho směr a koncept.

Pop Up Grocer v New Yorku staví svou nabídku na objevování nových značek. Funguje skoro jako fyzický feed nových food & drink produktů. Neprodává jen to, co zákazník už zná. Dává mu důvod přijít zjistit, co ještě nezná. Obchod svou roli popisuje přímo jako „discovery, not just shopping“. Do nabídky vybírá nové produkty nezávislých značek podle složení, originality i vzhledu obalu.

Big Night pracuje s trochu jinou logikou. K prodeji konzerv, omáček a snacků přidává talíře, sklo, ubrusy, dekorace a dárky. Nekupujete si jen zásoby. Kupujete si konkrétní scénář, jak bude vaše večeře vypadat. A je tu poměrně velká šance, že to bude jako z Pinterestu. Stanete se hostitelem, od kterého se nikomu nechce pryč. Big Night samo sebe označuje za obchod pro večeře, večírky a dinner parties. Produkty vybírá tak, aby zákazníkovi pomohly připravit jídlo, prostřít stůl nebo uspořádat večer doma.

Další variantou je Meadow Lane v Tribeca. Kombinuje připravená jídla, kávu, pečivo, čerstvé produkty, kurátorované pantry essentials a květiny. Je to současná verze sousedského obchodu, jen navržená pro zákazníka, který očekává, že i sousedský obchod bude mít vlastní vizuální identitu.

Každý z těchto obchodů používá kategorii potraviny/grocery trochu jinak. Jeden prodává objevování, druhý představu dokonalé večeře a třetí moderní verzi sousedského obchodu. Společné mají to, že prodávají důvěru ve svůj výběr. V supermarketu musí neznámá značka zákazníka přesvědčit sama. V kurátorovaném obchodě za ni část práce udělá už její přítomnost na regálu.

Jídlo dobře chutná i vypadá

S novým typem obchodu přichází další typ produktů. Produkty navržené tak, aby zaujaly chutí stejně jako balením. Dopředu se u nich počítá s tím, že budou součástí prostoru, ne věcí, která se okamžitě schová do skříňky. Jsou to produkty, které chtějí obdiv.

Líbí se mi myšlenka, že obal v této kategorii ukazuje jak produkt vypadá, a zároveň dokresluje představu, jak bude chutnat. Je funky, výrazný, lehce luxusní, nebo připomíná rodinný recept ze severu Francie? S tím vším může obal pomoci ještě předtím, než produkt otevřete. Maldon je obecně známý příklad. Charakteristické vločky mořské soli, rituál používání a okamžitě rozpoznatelná krabička dokázaly z obyčejné suroviny udělat symbol určité kuchařské znalosti. Připomíná to, že kulturní hodnota potravin nezačala až s Instagramem. Novější značky ale s podobnou logikou pracují vědoměji. Respektive na ni navazují a dál ji rozvíjejí.

Poon’s Pantry propojuje čínské gastronomické dědictví s omáčkami, dárkovými sadami, limitovanými produkty a spolupracemi. Potravina se tu chová podobně jako módní produkt. Má základní nabídku, novinky, limitované edice a předměty vhodné jako dárek.

Mně osobně blízké IESSI zase nepředstavuje svůj nealkoholický aperitiv jako náhražku pro člověka, který nemůže pít. Prodává ho jako součást aperitivo kultury. Produkt zasazuje do restaurací, barů, večeří a společenských situací. Výrazná grafika a typografie naznačují, že i za jednou lahví může být celý příběh, situace a způsob použití. Když si kupujete IESSI, je to trochu, jako byste si domů koupili celý bar v Soho v jedné lahvičce.

Tyto produkty fungují stejně dobře v regálu jako na kuchyňské lince. Vnímáte je při vaření vy a později i lidé, které pozvete na večeři. Nemusí vyvolat hlasitý obdiv. Někdy stačí, že je někdo pozná. Dá se o nich mluvit. Přiřadí vám určitou míru vkusu.

Jak uniknout z regálu s nízkou marží

Trh s potravinami je prostředí nízkých marží, vysokých objemů, cenových akcí a neustálého porovnávání. Podle McKinsey se EBIT marže evropských grocery retailerů v letech 2024 a 2025 držela kolem 2,8 procenta. Stabilizovala se, ale po předchozích poklesech zůstává pod tlakem nákladů, silné konkurence a stagnujících objemů.V takovém trhu se soutěží cenou, dostupností nebo šířkou distribuce. A je to hra, ve které mají navrch velcí hráči. Bojovat s nimi je jedna cesta. Pokusit se vytvořit si novou soutěž druhá.

Pokud se značka pohybuje v přesyceném prostředí s nízkou marží, dává smysl hledat jinou kategorii nebo jiný trh. Kupovat olivový olej mezi dalšími oleji je jiná disciplína než ho kupovat vedle keramiky, knihy nebo kuchyňského náčiní. V ten moment už to není jen surovina, ale také dárek, designový objekt nebo vstupní brána do určitého životního stylu. Změna prodejního prostředí může ovlivnit i to, jakou hodnotu zákazník produktu připisuje.

U food značek se dá sledovat, že se učí pracovat se strategií, kterou známe spíš z luxusu. Nechtějí být všude. Pracují s vyšší marží, omezenou distribucí, výraznou komunikací, silným původem a osobnějším vztahem se zákazníkem. A nejde jen o estetický experiment několika malých značek. Podle NIQ tvoří premium, super-premium a luxury produkty už přibližně čtvrtinu hodnoty západoevropského FMCG trhu a rostou rychleji než trh jako celek. V některých premium kategoriích se zároveň daří menším výrobcům. Vyšší cenu ale musí obhájit kvalita, inovace, jedinečnost nebo přesvědčivější produktový zážitek. Jinak řečeno, špatný produkt nezachrání ani krásný obal.

Dobrému nebo prémiovému produktu ale může jiné prostředí pomoci rychleji se odlišit. Mimo supermarketový regál lze lépe pracovat s tím, jakou hodnotu zákazníkovi přinese. A to, že mu bude chutnat, je pouze základ. Pokud značka doručí víc než chuť, získává prostor pracovat s emocemi zákazníka stejně dobře jako s vlastní marží a cenou.

Nové značky vytvářejí nové obchody. A obchody další značky


Jedna vizuálně zajímavá konzerva vám nový retailový formát nevytvoří. Když ale podobných značek vzniknou desítky, začne dávat smysl postavit obchod právě na jejich výběru. A jakmile takový obchod vznikne, potřebuje další novinky, limitované edice, sezonní produkty a značky, které zákazník ještě neviděl jinde. Produkty a obchody se tak začnou navzájem vytvářet. Více kulturně a vizuálně výrazných food značek umožňuje vznik dalších specializovaných obchodů. Ty vytvoří publikum a nové distribuční prostředí. Následně začnou od výrobců požadovat produkty, které se do tohoto prostředí hodí.


Pro malou značku je to cesta na trh. Pro obchod je nová značka důvodem, proč má zákazník znovu přijít. A pro zákazníka je obchod filtrem v kategorii, která je jinak téměř nepřehledná. Podobný vztah už známe z módy. Concept stores potřebovaly značky a limitované produkty, které nebyly dostupné všude. Značky zase potřebovaly concept stores, protože jim poskytovaly kulturní kontext, přesně definované publikum a důvěryhodnost. Grocery retail nyní začíná používat podobný mechanismus.


Tahle vlna nemusí trvat věčně. Jakmile všechny obchody začnou prodávat stejné sardinky a stejnou limonádu, z kurátorství se stane jen další standardizovaný retail. Do té doby je ale na trhu prostor pro další produkty, nové formáty obchodů i růst.

Co mohou udělat velké značky

Nové distribuční prostředí mohou využít všichni, včetně značek, které zná už téměř každý. Musí ale nabídnout nový důvod, proč by se jejich produkt měl objevit vedle nezávislých značek a designových objektů. Také tady by se nabízela paralela s fashion byznysu.

Nike se do fashion concept storů nedostala inovace sportovní boty. Pomohly jim k tomu limitované edice, partnerství přesahující svět sportu a kolaborace, které známému produktu dávaly nový význam. Stejnou cestou mohou projít i zavedené potravinářské značky. Dean & DeLuca v Japonsku spolupracuje s BEAMS COUTURE na produktech, které spojují food retail s mechanismy módního dropu. Spolupráce začala v roce 2022 a pokračovala limitovanými košíky, taškami a dalšími předměty spojenými s nakupováním a stolováním. V roce 2025 přišla její čtvrtá edice.

Pro velké výrobce může podobný princip znamenat návrat archivního obalu, spolupráci s restaurací, jinou recepturu, sezonní produkt, omezenou distribuci nebo edici vytvořenou přímo pro konkrétní obchod. Samotný nápis „limited edition“ je málo. Limitovaná edice se stává zajímavou ve chvíli, kdy značce dovolí dostat se do obchodu, kde by její běžný produkt nedával smysl. Pro zavedenou značku to může být cesta k publiku, které ji začalo považovat za příliš běžnou. Pro concept store zase možnost pracovat se známým produktem, který dostal nový kulturní význam.

Káva je závislost

Oblečení, keramiku nebo knihy si člověk nekupuje každý týden. Kávu, matchu nebo rohlíky klidně každý den. Kavárna může concept store udělat zajímavější, ale hlavně má moc změnit rytmus, ve kterém tam zákazník chodí. Do Voo nemusí přijít až ve chvíli, kdy potřebuje novou bundu. Může se zastavit na kávu, podívat se, co přibylo, a tentokrát neodejít s ničím, nebo s něčím menším, jako je právě omáčka na špagety. Pro concept store je to důležité. Z místa určeného k občasnému nákupu se může stát součást běžného týdne. A značka, se kterou se člověk potkává pravidelně, má přirozeně větší šanci stát se součástí jeho života.

Monocle ve svém desetibodovém plánu na lepší supermarket podobně zdůrazňuje architekturu, světlo, prezentaci regálů, produktové příběhy a lidský servis. Nákupní prostředí nemá jen zrychlit přesun produktu do košíku. Může podporovat objevování a dát lidem důvod chvíli zůstat. Káva je v tom všem jednoduchý, ale velmi účinný nástroj. Člověk se nemusí při každé návštěvě stát zákazníkem za stovky eur. Stačí, že má důvod se vrátit.

Nový koloniál, nebo supermarket pro lidi s kulturním kapitálem?

Na nových koloniálech je něco sympatického. Vrací do nákupu menší měřítko, osobní doporučení a pocit, že někdo sortiment skutečně vybral. Po letech anonymních regálů je příjemné znovu nakupovat na místě, které má konkrétního majitele, názor a vkus. Zároveň se i obyčejné jídlo mění v další disciplínu, ve které lze prokázat kulturní orientaci. Sůl už není jen sůl. Je to ta sůl. Olej musí nejen chutnat, ale také dobře vypadat na kuchyňské lince. A u některých konzerv je skoro škoda je otevřít.

Je to elitářské. Jen podstatně dostupnější než kabelka, auto nebo hodinky. Člověk si nemusí koupit celý svět značky. Někdy stačí omáčka za deset eur. Možná se tedy skutečně vracíme k nakupování od lidí. Jen jsme k sousedskému obchodu přidali lepší branding, mezinárodní distribuci a cenovku, která připomíná, že ani tato nová lokálnost není pro každého.

Jídlo pořád musí chutnat. To se nezměnilo. Značky ale dnes mohou změnit prostředí, ve kterém je zákazník hodnotí, lidi, vedle kterých se objevují, i důvod, proč je vůbec kupuje. A právě tam se z obyčejné potraviny stává lifestyle produkt, z regálu kurátorská platforma a z nízké marže zajímavý byznys.

Káva je závislost

Oblečení, keramiku nebo knihy si člověk nekupuje každý týden. Kávu, matchu nebo rohlíky klidně každý den. Kavárna může concept store udělat zajímavější, ale hlavně má moc změnit rytmus, ve kterém tam zákazník chodí. Do Voo nemusí přijít až ve chvíli, kdy potřebuje novou bundu. Může se zastavit na kávu, podívat se, co přibylo, a tentokrát neodejít s ničím, nebo s něčím menším, jako je právě omáčka na špagety. Pro concept store je to důležité. Z místa určeného k občasnému nákupu se může stát součást běžného týdne. A značka, se kterou se člověk potkává pravidelně, má přirozeně větší šanci stát se součástí jeho života.

Monocle ve svém desetibodovém plánu na lepší supermarket podobně zdůrazňuje architekturu, světlo, prezentaci regálů, produktové příběhy a lidský servis. Nákupní prostředí nemá jen zrychlit přesun produktu do košíku. Může podporovat objevování a dát lidem důvod chvíli zůstat. Káva je v tom všem jednoduchý, ale velmi účinný nástroj. Člověk se nemusí při každé návštěvě stát zákazníkem za stovky eur. Stačí, že má důvod se vrátit.

Nový koloniál, nebo supermarket pro lidi s kulturním kapitálem?

Na nových koloniálech je něco sympatického. Vrací do nákupu menší měřítko, osobní doporučení a pocit, že někdo sortiment skutečně vybral. Po letech anonymních regálů je příjemné znovu nakupovat na místě, které má konkrétního majitele, názor a vkus. Zároveň se i obyčejné jídlo mění v další disciplínu, ve které lze prokázat kulturní orientaci. Sůl už není jen sůl. Je to ta sůl. Olej musí nejen chutnat, ale také dobře vypadat na kuchyňské lince. A u některých konzerv je skoro škoda je otevřít.

Je to elitářské. Jen podstatně dostupnější než kabelka, auto nebo hodinky. Člověk si nemusí koupit celý svět značky. Někdy stačí omáčka za deset eur. Možná se tedy skutečně vracíme k nakupování od lidí. Jen jsme k sousedskému obchodu přidali lepší branding, mezinárodní distribuci a cenovku, která připomíná, že ani tato nová lokálnost není pro každého.

Jídlo pořád musí chutnat. To se nezměnilo. Značky ale dnes mohou změnit prostředí, ve kterém je zákazník hodnotí, lidi, vedle kterých se objevují, i důvod, proč je vůbec kupuje. A právě tam se z obyčejné potraviny stává lifestyle produkt, z regálu kurátorská platforma a z nízké marže zajímavý byznys.

Káva je závislost

Oblečení, keramiku nebo knihy si člověk nekupuje každý týden. Kávu, matchu nebo rohlíky klidně každý den. Kavárna může concept store udělat zajímavější, ale hlavně má moc změnit rytmus, ve kterém tam zákazník chodí. Do Voo nemusí přijít až ve chvíli, kdy potřebuje novou bundu. Může se zastavit na kávu, podívat se, co přibylo, a tentokrát neodejít s ničím, nebo s něčím menším, jako je právě omáčka na špagety. Pro concept store je to důležité. Z místa určeného k občasnému nákupu se může stát součást běžného týdne. A značka, se kterou se člověk potkává pravidelně, má přirozeně větší šanci stát se součástí jeho života.

Monocle ve svém desetibodovém plánu na lepší supermarket podobně zdůrazňuje architekturu, světlo, prezentaci regálů, produktové příběhy a lidský servis. Nákupní prostředí nemá jen zrychlit přesun produktu do košíku. Může podporovat objevování a dát lidem důvod chvíli zůstat. Káva je v tom všem jednoduchý, ale velmi účinný nástroj. Člověk se nemusí při každé návštěvě stát zákazníkem za stovky eur. Stačí, že má důvod se vrátit.

Nový koloniál, nebo supermarket pro lidi s kulturním kapitálem?

Na nových koloniálech je něco sympatického. Vrací do nákupu menší měřítko, osobní doporučení a pocit, že někdo sortiment skutečně vybral. Po letech anonymních regálů je příjemné znovu nakupovat na místě, které má konkrétního majitele, názor a vkus. Zároveň se i obyčejné jídlo mění v další disciplínu, ve které lze prokázat kulturní orientaci. Sůl už není jen sůl. Je to ta sůl. Olej musí nejen chutnat, ale také dobře vypadat na kuchyňské lince. A u některých konzerv je skoro škoda je otevřít.

Je to elitářské. Jen podstatně dostupnější než kabelka, auto nebo hodinky. Člověk si nemusí koupit celý svět značky. Někdy stačí omáčka za deset eur. Možná se tedy skutečně vracíme k nakupování od lidí. Jen jsme k sousedskému obchodu přidali lepší branding, mezinárodní distribuci a cenovku, která připomíná, že ani tato nová lokálnost není pro každého.

Jídlo pořád musí chutnat. To se nezměnilo. Značky ale dnes mohou změnit prostředí, ve kterém je zákazník hodnotí, lidi, vedle kterých se objevují, i důvod, proč je vůbec kupuje. A právě tam se z obyčejné potraviny stává lifestyle produkt, z regálu kurátorská platforma a z nízké marže zajímavý byznys.

foto: Voo Store, Big Night, PopUp Grocer, Meadow Lane, Iessi, Poon's, Beams

minut čtení

10

datum vydání

03. 08. 2026

autor

Daniel Klíma